Lidský druh žil po většinu doby své existence převážně v přízemních obydlích. Tento druh bydlení umožňoval snadný kontakt s okolním světem, protože lidé mohli obydlí snadno opustit, aniž by při tom museli překonávat nějaké fyzické či psychické bariéry. Stejně tak byl umožněn dobrý kontakt s okolním přírodním prostředím. Obytné výškové domy představují způsob bydlení, který byl pro většinu společností zcela neběžný. Výškové obytné domy se však od 60. let dvacátého století stávají postupně realitou. Jsou preferovány převážně v oblastech, kde došlo k rychlému průmyslovému růstu a bylo proto nutné nabídnout levné bydlení velkému množství lidí. Jedná se hlavně o města "východní" Evropy, některé oblasti Asie a rozvojové země, nicméně tento druh domů najdeme v určité míře ve všech částech světa.
Klíčová slova: výškové budovy, mrakodrapy, sídliště, architektura, behaviorální problémy

Nárůst kriminality a vandalismu, který je průvodním jevem života moderních velkoměst, vedl již od sedmdesátých let 20. století psychology k výzkumům, jejichž cílem bylo zjišťovat, jakým způsobem se na sociálně patologickém chování může také podílet uspořádání prostředí lidských sídel. Bylo prokázáno, že nepřehledný a nestrukturovaný prostor může podporovat výskyt sociálně patologického chování. Nezanedbatelný vliv na sociálně patologické chování má však také vegetace v městských ulicích a parcích. Existují však dvě zcela protichůdná zjištění: vegetace činí prostor méně přehledný a proto i podporuje pouliční násilnou činnost; na druhé straně řada výzkumů provedených zejména v posledním desetiletí ukázala, že za určitých podmínek může vegetace v městských ulicích naopak kriminalitu snížit.
Klíčová slova: kriminalita, násilí, zeleň, vegetace, městská vegetace